Historie české vrtulníkové tygří letky

Prostějovské počátky

V roce 1991 se u 51. vrp v Prostějově začalo hovořit o možnosti vymyslet znaky letek, což bylo dáno tehdejší změnou systému. V té době měl pluk ve své struktuře dvě letky Mi-24 a jednu letku Mi-8/17. Za plukovní znak byl vybrán erb města Prostějova, doplněný o tři žlutá stylizovaná „křídla“ po bocích a číslici „51“ na vrcholu. Příslušníci první letky podali několik návrhů, z nichž byl nakonec vybrán symbol tygra. Nový znak byl zaveden v podobě nášivek vyráběných v té době na Šumavě (dodnes používaný znak s nápisem „1.letka“) a malých i velkých samolepek. Velké samolepky byly od roku 1992 aplikovány na levou stranu přídě pod kabinu kapitána, znak pluku pak na jeho dveře.

První kontakty s NATO Tiger Association se uskutečnily cestou „display týmu“, který létal s dvojicí vrtulníků Mi-24D. Prvním účastníkem „velkého“ NATO Tiger Meetu byl kpt. Jaroslav Špaček, který byl pozván „žateckými“ tygry k účasti na NTM 94 ve francouzském Cambrai. Cesta na TM byla provedena letounem L-410, velitelem „Cambresis“ tehdy byl major Denis Mercier, dnes jeden ze tří tygřích poradců – advisorů a generál francouzských vzdušných sil.

K oslavě 20. výročí založení 51. vrp byl v dubnu v technickém oddělení pluku přestříkán vrtulník Mi-24D „4011“ do tygřích barev. Velmi světle šedý trup byl doplněn žlutočerným zbarvením ocasního nosníku a karikaturou tygra na levém boku a velkou číslicí „20“ na boku pravém. Tento vrtulník pak létal na všech leteckých dnech doma i v zahraničí. Nejvýznamnějším z nich byla účast na International Air Tattoo v anglickém Fairfordu.

IAT 94 and Valley Mini Tiger Meet

Na průběh účasti na leteckém dnu IAT následné pozvání na Mini Tiger Meet na základně RAF Valley vzpomínají Mark Attrill, tiskový představitel NTA a pplk.v.z. Jaroslav Špaček, kteří „to tehdy spáchali“:

Mark: Působil jsem na základně RAF Valley a rok 1994 byl velmi náročný. Před krátkou dobou jsem se vrátil z NATO Tiger Meetu v Cambrai, kde si mne příslušníci No. 74(F) Sqn „proklepli“ a následně mne počátkem července přijali za čestného člena této nejznámější slavné perutě účastnící si legendární bitvy o Británii – Battle of Britain. Byla to pro mne obrovská čest a privilegium, kterých si vážím dodnes.

Počátkem července byla základna v plné práci při přípravě dne otevřených dveří – „Open House“, který měl být ve Valley uspořádán po mnoha letech poprvé. Bylo rozhodnuto jej spojit s NATO Mini Tiger Meetem. No. 74(F) Sqn vyhrála sošku stříbrného tygra – „Silver Tiger“ v předchozím roce v belgickém Kleine Brogel a cítila tak potřebu uspořádat akci, na níž by se účastnily další tygří letky NATO. V oblasti letových ukázek jsme byli zatím bez nějakých „hvězdných atrakcí“, navzdory již dojednané účasti dvojice ruských Su-27. Flt Lt Rupert Clark (pilot Tornada, který se stal v době první války v Perském zálivu válečným zajatcem, nebyl však „tygrem“) byl koordinátorem letových ukázek a já jsem s ním letěl zpět z Cambrai, kde se účastnil pouze víkendového setkání. V polovině července jsem pak měl odjet do Fairfordu, přičemž jsem Rupertovi navrhl, že se tam pokusím zajistit nějaké další vystoupení pro náš „Open House“, který se konal přesně týden po IAT. To čtvrteční odpoledne jsme nemohli tušit, jaký sled událostí se brzy seběhne...

Ve Fairfordu jsem doslova „vrazil“ do „Jerry“ Špačka, kterého jsem potkal již před rokem na Heli-Meetu v Middle Wallop. „Jerry“ mi řekl, že je manažerem týmu dvojice Mi-24, který účinkoval na IAT 94. V následujících dnech jsme probírali možnost příletu českého týmu do RAF Valley na následující víkend. Problémem se jevil „překlenovací“ týden mezi IAT a příletovým dnem ve Valley následující pátek. Jednoduše řečeno, sliboval jsem všechno možné (palivo, ubytování, atd.), o čemž jsem ani nebyl 100% přesvědčen že můžu splnit, zatímco „Jerry“ zpracovával „svého“ generála, který byl naštěstí na IAT také přítomen (tehdejší inspektor – velitel letectva, generál Pavel Štrůbl). Představil mne generálovi a „prodal“ tuto myšlenku na základě faktu, že hostující peruť je také „tygří“ a dále že ve Valley dislokovaná vrtulníková letka je výcviková (The Search and Rescue Training Unit - SARTU), čímž může být dosaženo zajímavých zkušeností při výcviku v průběhu týdenní pauzy mezi dvěma leteckými dny. Vše bylo doposud učiněno bez jakéhokoliv souhlasu z RAF Valley – byl víkend a letecká škola (Advanced Flying Training Schoul) fungovala pouze v pracovních dnech a většina funkcionářů základny mohla být dosažitelná až v pondělí, kdy by však na jakékoliv rozhodnutí již bylo pozdě…

V neděli večer jsme měli plán, který řešil přesun doprovodné Mi-17 a dvojice Mi-24 do RAF Valley ve „volné“ (!) formaci za vrtulníkem Westland Wessex ze stavu SARTU. Ten působil ve Fairfordu jako součást havarijní a nouzové pohotovosti.

Jerry: Let do Valley byl celkem „zajímavý“. Naše vrtulníky tehdy byly vybaveny velmi základním navigačním vybavením. Doprovodný Mi-17 měl radiostanici s nastavitelnými VHF/UHF frekvencemi, v menším rozsahu tehdy používaném v zemích Varšavské smlouvy. Navíc byl vybaven jednoduchým navigačním přístrojem GPS. Z toho důvodu ale na palubě posádka neměla žádnou mapu, protože ta byla předána posádce jednoho z Hindů. Posádka druhého Hindu disponovala pouze automapou Velké Británie v měřítku 1:500 000. Zatímco Mi-17 mohl s Wessexem jednoduše komunikovat, nebylo tomu tak u „čtyřiadvacítek“. Tyto vrtulníky byly tehdy obvykle vybaveny pouze jednou radiostanicí sice se stejným VHF/UHF frekvenčním rozsahem, na nichž však bylo možné na zemi přednastavit pouze 20 pevných frekvencí. Vlastně pouze 19, protože poslední kanál byl vyhrazen pro nouzovou frekvenci 121,5 MHz. Posádka s automapou byla více „v pohodě“, protože její vrtulník již měl ovládací krabičku umožňující plynule nastavovat frekvence. A tak krátce po vzletu, sledujíce žlutý Wessex, vrtulníky opustily prostor řízený ATC Fairford. Pak posádka „sedmnáctky“ zavelela: „skupino, změna frekvence na xxx,xx“ (pochopitelně, že na přesnou frekvenci si dnes již nevzpomínám). Po minutě ticha jsem od pplk. Jirky Roháčka, letícího v chabě vybaveném Hindu, slyšeli jen: „tak tuhle frekvenci nemám“. My s mjr. Jirkou Valachem v tom „šťastnějším“ Hindu jsme mu tak na naší „domácí“ frekvenci 123,45 předávali potřebné informace. Bylo neskutečné, kolik změn frekvencí se za zhruba dvouhodinový let uskutečnilo! A Jirka Roháček vždy jen smutně konstatoval: „Hmm, tak tuhle taky nemám…“ Naštěstí, ty poslední dvě nejdůležitější, Valley APP a TWR byly přednastaveny již ve Fairfordu a tak všechno dobře dopadlo. I tak se za „starých dobrých časů“ létalo...

Mark: Jak „Jerry“ popisuje, přelet byl, vzhledem k omezené „komunikační interoperabilitě“, neznalosti terénu a rozdílné řeči, trošku zajímavý, posádky SARTU jsou zkušené a tak ta naše vybrala bezpečnou cestu na naši vzdálenou základnu na pobřeží Severního Walesu. Já jsem spěchal již předchozí večer napřed autem, abych oznámil Rupertovi přílet předem neohlášených hostů a narychlo zajistil jejich přivítání. Mezi přihlížejícími na stojánce se vznášela značná nedůvěra až do doby, kdy jsme okolo pondělního poledne nad obzorem zpozorovali ve stylu klasického filmu „Apocalypse Now“ hejno vrtulníků.

Následující tři dny poskytly skvělé podmínky pro naše české přátele ke spolupráci s jejich tygřími i vrtulníkovými kolegy. S příslušníky SARTU se uskutečnily lety do hor Snowdonia, přičemž došlo i na výměnné lety na vrtulnících Wessex a Mi-17. I pozmení personál se svezl ve vrtulnících svých zahraničních kolegů. Velitel 74(F) Sqn, Sqn Ldr Dave „Loopy“ Lord zorganizoval také nějaké létání a jemně české kolegy naladil v budově letky i v důstojnickém klubu na nadcházející Mini Meet. Vždy si budu pamatovat let s Čechy do prostoru nízkého létání v okolí Snowdonie, který končil velmi nízkým letem nad plážemi okolo Isle of Anglesey, které byly obleženy dovolenkáři, kteří nyní, stoprocentně, museli další dne přijít na náš „Open Day“. Češi tak pro nás provedli unikátní reklamu a po celý týden byli skvělými hosty. Byl to klasický NTA přístup, založený na étosu spolupráce, interoperability a kamarádství.

Vrcholem prodlouženého týdne byla vynikající ukázka dvojice Mi-24, která tak nadchla diváky na IAT 94 před týdnem, ale ještě vřeleji byla přijata veřejností ve vzdáleném Severním Walesu, kde doposud tak „exotičtí“ návštěvníci nebyli nikdy k vidění. Zakrátko však byl všemu konec a naši čeští přátelé odlétli zpět domů, ujištěni tím, že přispěli významnou měrou jak k našemu „Open Day“ tak i Mini Tiger Meetu, přičemž vznikla nová přátelství, která jim pomohla k dalšímu postupu do komunity NATO Tygrů…

Přesun do Přerova

Koncem roku 1994 byl 51. vrp zrušen. Ještě před tímto skutkem se dvojice „čtyřiadvacítek“ zúčastnila leteckého dne v rakouském Wiener Neustadt, kde se posádky potkaly s příslušníky 230. Sqn RAF, kteří zde byli s vrtulníkem Puma. Před odletem domů se tak Puma a Hind „4011“ alespoň na chvíli prolétly ve skupině.

Zásadní reorganizace českých vzdušných sil na konci roku 1994 ukončila činnost všech dosavadních pluků, jejichž místa zaujaly nově vzniklé základny. Všechny bojové a podpůrné vrtulníky z 11. a 51. vrp z Plzně-Líní a Prostějova byly přemístěny no novou 33. vrtulníkovou základnu v Přerove, která měla dvě letky Mi-24 (331. a 332. vrlt) a jednu letku Mi-8/17 (333.). Tyto letky podléhaly vrtulníkovému křídlu. 331. letka, sestávající především z původně prostějovského personálu se rozhodla pro pokračování „tygří“ tradice s využitím původního 1/51 znaku. Na rozkaz velitele základny musela být z vrtulníku „4011“ odstraněna číslice “20“ symbolizující Prostějov a tak byly barvy „tygra“ doplněny o šedá pole zakrývající tyto symboly. Ačkoliv nepříliš významný pro „tygřího ducha“ letky, přesto velmi významného úspěchu bylo dosaženo na IAT 95 ve Fairfordu, kde display tým „HINDS“ pod vedením pplk. Štefana Jašša a složený zejména z příslušníků 331. vrlt, získala pro AČR doposud cenu nejcennější – „The Sir Douglas Bader Trophy“ za absolutně nejlepší letovou ukázku. Kontakty s dalšími letkami NTA byly ve druhé polovině devadesátých let udržovány hlavně příslušníky „HINDS“ display týmu. Ten se účastnil v roce 1995 i leteckého dne v belgickém Sanicole, kde poprvé došlo k setkání s ikonou NTA – Senior NTA Advisorem, plukovníkem USAF v.v. Donem Verheesem a s některými tygry z nejúspěšnější a nejagilnější belgické 31. squadrony, domovem v nedalekém Kleine Brogel.

První velký NATO Tiger Meet, jehož se 331. letka zúčastnila, se konal opět ve Fairfordu, a to v roce 1997. Ve skutečnosti se však nejednalo o NTM, protože zde neprobíhalo operační létání. Tato setkání ve Fairfordu (ještě v roce 1991) jsou tygry nazývána NATO Tiger Gathering. Na slavnostní večeři – tradiční gala-dinner, se stalo menší faux-poux. Tehdejší velitel letky příliš anglicky nemluvil a tak vyslal mjr. Špačka, aby za něho pronesl krátkou pozdravnou řeč. Když však Jarda zahájil řeč, „tygři“ nebyli nejšťastnější, že k nim nemluví velitel letky a tak jeho řeči nevěnovali příliš pozornosti. Jarda to vyřešil po svém a do mikrofonu nahlas zvolal „Shut up!“, načež vzápětí jemně doplnil „please!“. Velmi neslušná fráze „držte huby“, naštěstí zjemněná dodaným „prosím“ okamžitě pozornost vzbudila a jeho řeč byla nakonec korunována velkým aplausem. Nebylo v počátcích jednoduché se orientovat ve všech zvycích a tradicích tygří komunity …

Bohužel, nešťastná havárie dvou MiGů-21 do sídliště v Českých Budějovicích přinesla zákaz prvně v historii plánované letové účasti na NTM 1998 v německém Lechfeldu. Vypravili se tam tak alespoň na víkend majoři Pospíchal a Špaček – prvně jmenovaný velitel 331. letky soukromým autem Škoda Octavia druhého z nich.

Rok 1998 nebyl pro 331. letku rokem šťastným. Při návratu z Mini Tiger Meetu, pořádaného 230. Sqn v irském Aldergrove, zahynula 10. listopadu při katastrofě vrtulníku Mi-24V „0928“ posádka ve složení mjr. Ladislav Chromý, mjr. Pavel Hurčík, kpt. Marek Jozsa a prap. Petr Cihlář. Stalo se u obce Slatinice, nějakých 30 km a pouhých sedm minut letu od domácí základny. Pomníček posádce na místě katastrofy tuto tragédii připomíná a každoročně se zde letka schází k uctění památky kolegů. O pár dní později, v den pohřbu poslední z obětí zahynul při autohavárii palubní technik – por. Tomáš Petržela.

Přerovské Minimeety a konečně i létání

V roce 1999 se 331. letka zúčastnila Mini Tiger Meetu v belgickém Kleine Brogel, kde byl předveden tygřím šedo-šedým zbavením opatřený vrtulník Mi-24V „0705“.

První Mini TM byl v Přerově zorganizován v květnu 2000. Přestože byly pozvány všechny tygří letky, nakonec přilétly pouze tři Tornada. Ale ze tří různých letek, což napoprvé není tak špatné. Přilétli tygři z Lechfeldu, Schleswigu a z Itálie. Aby se nejednalo pouze o přátelské setkání, bylo naplánováno i krátké jednodenní cvičení „Tiger Eye“. Cvičení se zúčastnili obě německá Tornada, která letěla mise proti stanovištím protiletadlových systémů S-75 Volchov (SA-2) a S-125 Něva (SA-3). Významným přínosem byla účast obsluh „SAMů“ na důkladném debrífingu, kdy si mohli obě strany „vyříkat“ kdo koho vlastně dřív „dostal“. Našel se i čas na odletění smíšených skupin vrtulníků Mi-24 s letouny Tornado.

Mini Tiger Meety byly v Přerově organizovány obvykle vždy v rámci dne otevřených dveří. Mezi významný z nich lze započítat ten, kdy v roce 2002 do Přerova přilétl letoun včasné výstrahy a řízení E-3A AWACS z 1. SQN NATO v německém Geilenkirchenu. Poslední Mini Meet byl zorganizován v roce 2006, kdy československé vrtulníkové letectvo slavilo 50. výročí zavedení prvních vrtulníků Mi-4 do výzbroje. Tento den otevřeného letiště byl jednou z největších akcí v zemi a několika prvenstvími danými účastí tygřích letek. Poprvé tak do Česka přilétly letouny F-16 z Norska a Super Etendardy z Francie, v Přerově pak byly poprvé k vidění malé Saaby 105 z Rakouska a Mirage 2000C z Cambrai. Z již tradičních účastníků zde byli 230. Sqn z Aldergrove a Tornada ze Schleswigu i Lechfeldu. Bylo to moc fajn.

NTM v letech 1999 a 2000 byly zrušeny a tak musela být letová účast českých vrtulníků posunuta až na rok 2001, kdy se konal NTM opět v Kleine Brogel. Zúčastnila se jej dvojice Mi-24 a 331. letka byla po mnoha letech akceptována do NTA se statutem zkušebního členství!

V roce 2002 se konal NTM na portugalské základně Beja. Přerovská letka byla v té době již přejmenována na 231. vrtulníkovou letku a dostala zde cti vyhlášení za plného člena NTA. Přelet do Portugalska se zařadil mezi nejdelší lety v historii českého letectví. Obě „čtyřiadvacítky“ odstartovaly z Prahy-Kbel ještě za tmy ve 4 hodiny ráno, přičemž státní hranici s NSR přelétly v 500 stopách za následného ranního rozbřesku. Let trval více než 14 hodin s plněním paliva ve francouzském Dijonu a španělské Salamance. Hned v roce akceptace za plného člena NTA zde letka získala trofej nejcennější – „Silver Tiger“, čímž se stala první vrtulníkovou letkou v mezi tygry stíhačky velmi zaměřené komunitě, která tuto prestižní cenu získala…

Dalšími NTM, kde se přerovští tygři účastnili, byl v roce 2003 NTM v Cambrai. V letech 2004 až 2008 se letka účastnila vždy se čtyřmi vrtulníky, přičemž všechny NTM byly zajímavé podmínkami v nichž se létalo. Ve Schleswigu v roce 2004 se létalo nad Kiel kanálem v koordinaci s místními Bo-105 dokonce pod mosty, což je v Německu povolené. V roce 2005 se v norském Oerlandu létalo v horách pokrytých sněhem, zatímco o rok později v Turecku byly hory velmi horké a prašné. Podobné to bylo v roce 2007 ve Španělsku. Naopak rok 2008 přinesl v bretaňském Landivisiau možnost létání nad rozlehlými vodami Biskajského zálivu.

Náměšť

K 1. říjnu 2008 došlo k přesunu vrtulníků Mi-24 do Náměště nad Oslavou. Nestrannému pozorovateli se může zdát, že se AČR vyžívá v neustálém přejmenovávání a přečíslovávání svých jednotek. Z původně 1/51. letky se tak přes 331. a 231. stala přes noc letka 221… S novým číslem, omlazená nově příchozími příslušníky letka pokračuje v tradici tygrů. V roce 2009 se s dvěma vrtulníky a většinou mladíky, kteří na podobné akci byli poprvé, zúčastnila NTM v Kleine Brogel.

Zapsal pplk.v.z. Jaroslav „Jerry“ Špaček